Pořádnej kotevní řetěz Vás na moři může potopit

Zakotvit bezpečně loď na kotvě je základ. Loď je dobře a jistě zakotvena ani ne tolik kvůli kotvě samotné, ale zejména díky kotevnímu řetězu, kterého je dobré vymotat minimálně trojnásobek nejlépe pětinásobek hloubky. Přijde - li silný vítr a vlny pak se kotva necuká při každém napnutí a neposouvá se.

Měli jsme 20t vážící jachtu Blue Thunder do nedávna vybavenou 50m dlouhým a 8 mm silným řetěz. Několikrát se mi stalo, že jsme se na kotvě posunovali a tak jsem ve Venezuele vyměnil řetěz za 10 mm a opět 50m dlouhý. Stání na kotvě se výrazně zlepšilo.

Od výměny řetězu jsme stále pluli na západ, po větru a tak jsme nemohli zpozorovat to co nás málem potopilo uprostřed karibského moře. Letos v únoru jsme se vydali na plavbu z Bonaire, což je na jihovýchodě karibského moře na sever do Dominikánské republiky a pak dále na Kubu a Floridu. V oblasti karibiku vane převážně pasát, který fouká z východu, případně z severovýchodu. My jsme měli trošku smůlu a měli jsme silný severovýchodní vítr po celou dobu plavby s Bonaire do Dominikánské republiky s nárazy až k 50 kn, přesto, že předpověď hovořilo o východním větru kolem 25 kn. Naše plavba se tak stala velmi nepohodlnou proti větru cca 40 °a hlavně proti velkým vlnám. Už na počátku, když se zhoršilo počasí jsem pozoroval, že se nám hodně boří příď do vln, ale nevěnoval jsem tomu příliš velkou pozornost. Přičítal jsem to tvaru vln a docela velké rychlosti, kterou jsme se proti větru pohybovaly. Chcete-li aby Vaše lodˇhodně stoupala, je zapotřebí ji i v silném větru přiměřené oplachtit a udržovat rychlost, která Vám dovolí stoupat. O to je bohužel plavba nepohodlnější, ale pro loď , která je technicky v pořádku by to neměl být problém. Bohužel v našem případě jsem si to pouze myslel a realita mi později ukázala opak. Naše rychlost se pohybovala 8 - 9 kn, vlny občas přeletěli přes příď až ke kormidlu, což se obvykle u 15 metrů dlouhé Blue Thunder neděje.

V noci jsem slyšel že se zapla bilge pumpa, což mne překvapilo, za celých 8 000 Nm se nikdy nestalo, že by do lodi pronikla kapka vody. Nadzvedl jsem podlážky a v prostoru kýlu se převalovalo několik desítek litrů vody, která neustále přibývala. Bilge pumpa přestala zanedlouho fungovat. Okamžitě jsem začal hledat zdroj přitékající, bohužel slané vody, pozavíral jsem všechny výpustní a vpustní ventily, ale nic jsem nenašel. Nakonec jsem hledal v přídi a úplně v předu jsem viděl jak přitéká voda mezi elektrickými kabely. Uvnitř v předu příď končí 5mm silnou přepážkou za kterou je prostor pro plachty a kotevna. Věděl jsem, že tam není žádná prostup ani žádná díra a voda nemůže prosakovat přes 5 mm hliníku. Stočil jsem tedy loď po větru, zmenšil oplachtění a vydal se na příď. Při plavbě proti větru v těch podmínkách, které byly té noci nebylo bezpečné jít na příď. Otevřel jsem prostor na plachty, kde se vejdou tři dospělí lidé a ten byl plný vody. Úplně nahoře příďového prostoru jsou prostupy na kabely, které vedou na příď ke kotvě a přednímu světlu. Těmi se dostávala voda v náklonu do lodě. Okamžitě jsem s čelovkou na hlavě začal vyskládávat plachty, fendry a další věci s příďového prostoru a přivazoval je na palubě, abych mohl kýblem vybrat vodu. Spinaker a některé plachty jsem musel vytahovat lany přes vinšny, protože nebylo možné s nimi hnout.Manželka mezitím vypumpovala vodu ruční bilge pumpou. Po dvou hodinách jsem byli hotovi. Zjistil jsem že jsme přišli o bilge pumpu, protože se do ní dostalo množství nečistot z izolace lodi a spálil se elektromotor. Přemýšlel jsem kudy se mohla voda dostat do příďového prostoru a ještě v takovém množství. Nakonec jsem došel k závěru, že na Curacau, kde mi měnili teakovou palubu zřejmě špatně usadili poklop a tudy voda vniká. Další noc se situace opakovala, ale byl jsem již připraven a zavčas jsem vodu "vykybloval. Když jsme dopluli po třech dnech do Dominikánské rep. tak jsem chtěl v maríně s hadicí najít kudy voda přitéká, bohužel jsem nenašel ani kapku vody, která by prosakovala jediným možným otvorem. Došel jsem tedy k závěru máme těžkou příď díky řetězu a voda se hrne kolem vstupu řetězu do kotevny a tudy pak dále, ale byla to bohužel jsem polovina pravdy. Na Kubě mi opravili elektromotor od bilge pumpy a já ucpal vstup řetězu do kotevny. Vypluli jsme opět za podobného počasí z východu Cuby na 300 Nm vzdálenou Floridu. První noc se situace k mému šoku opakovala. Nerozuměl jsem kudy by mohla voda přitékat, když je jediné možné místo ucpané. Nakonec jsme na Floridě zjistili že se příď natolik v náklonu boří do vln, že se dostává velmi dlouho pod hladinu i odtok na dně kotevny, který vede na vodorysku. Ten nakonec nesloužil jako odtok, ale jako přítok.

Člověk by si řekl, 20 t vážící loď, co je to pár kil řetězu navíc na přídi, ale bohužel se porušila jistá rovnováha a snad i určitá nedokonalost jinak téměř dokonalého Van de Stadtu. Pravdou je že jak přibývá mil přibývá i krámů, které se mimo jiné uskladnili v příďovém prostoru, což také přispělo k přetížení přídě. Pozor tedy na velmi důležitou rovnováhu lodě, chcete - li něco těžšího uskladnit v přídi raděj si to dvakrát rozmyslete.

©2011 - 2017 Blue Thunder