O tom jak skalní jachtaři neradi jachtí

V období daném počasím se na různých místech na zeměkouli koncentrují jachtaři, kteří tráví na lodi většinu svého času.
Už na jaře v Anglii na Isle of Wight mne překvapil Sir Emmerson se slovy " už abychom byli v tom Karibiku, ale těch mil co nás čeká a pak ten Pacific" povzdechl si a rychle zhltnul zbytek whisky. O kus dál v Brightonu, když jsme loni na jaře kotvili za dramatických okolností a dva dny jsme se trápili s tlakovou níží doprovázející vítr přes 50 Kn. Navštívila nás tam rodinka s 3 letým synem a paní čekala dalšího potomka na podzim. "Plujeme delší vzdálenosti v noci, tady na severu je to bezpečnější, vidíš lépe lodě, izolovaná nebezpečí a náš synek spí a my máme klid". Pravda je, že i my plujeme daleko raději v noci. Z naší aktivní roční dcerky jsme daleko více unaveni při denní plavbě než když plujeme v noci.

V Portugalsku nám vyprávěla sympatická francouzská rodinka, jak se co nejvíce vyhnout dlouhým přeplavbám. "Z Kanárů poplujeme do Senegalu, tam strávíme vánoce pak na Kapverdy a odtud to musíme vydržet na Tobago do Karibiku". Nakonec mi mailem odpověděli na otázku: "jak se vám plulo z Kapverdů na Tobago?" , " vlny, vlny a pořád jen vlny a tak jsme se zotavovali 14 dnů v Charlotteville na Tobagu". Mimochodem má zkušenost z překrásného Charlotteville je, že se tam na kotvě houpete skoro stejně jako při přeplavbě Atlantiku.

Na Tenerife mi při sklence červeného povídá sympatický padesátník Douglas " já dlouhé přeplavby nemám rád, nemám rád, když moc fouká, nemám rád když málo fouká. Čekám, když bude počasí akorát, ale párkrát mne to vypeklo, a tak vozím sadu náhradních plachet a 600 l nafty v kanistrech navíc". Douglas pochází z Jihoafrické republiky a momentálně žije v Brazilii a střídavě na svém překrásném dvojstěžníku. Musel emigrovat pro katastrofální bezpečnostní situaci. Zabili mu ženu a rozkradli fabriku.
Podobný osud má také umělec Erik, který rovněž odplul z Kapského města a momentálně ho můžete potkat ve Funchalu na Madeiře, kde se už 3 roky živí jako "sailmaker", mimochodem jediný opravář plachet pro ostrovy Porto Santo a Madeira.

Na Santa Lucii v Karibiku mi zase líčí svoji přeplavbu Atlantiku Američan Michael s lodi Sallimar II. "Jako správný Američan bych měl říct bylo to skvělé, ale pravda je, že mi to po týdnu lezlo trošku na nervy, chyběli mi tam lidičky, přístavní hospůdky a trochu toho zeleného, ale jinak to bylo skvělé", dodal jako správný Američan.

Všichni se shodují na jednom, dlouhé přeplavby oceánů přes 1000 Nm nejsou zvlášť záživné, každého stojí velké úsilí příprava lodě, zásoby a tisíce nezbytných maličkostí. Často je pro ně loď jediným majetkem a domovem a tak lze pochopit pocit, se kterým se vrhají na dlouhé plavby do vln oceánů. Proč to vlastně dělají? Právě proto. Je to jako droga, nemohou bez toho být…

©2011 - 2017 Blue Thunder