Málo vody pod kýlem aneb, když přístroje stávkují

Každý, kdo se plaví po moři je spokojen, když má dost vody pod kýlem a do lodi moc neteče. Používáme mapy, GPS a spoustu navigačních pomocníků a přesto se tu a tam stane, že mapy nesedí, hloubka nesedí a pak nastává problém. Jsou oblasti, třeba na severním moři, kde je to samá mělčina. Plout kolem Holandska nebo Belgie je hotový slalom mezi mělčinami.

Před naší delší plavbou jsem Blue Thunder vybavil echolodem, který vykresluje tvar dna a ukazuje hloubku asi 130 m před lodí a do stran. Další echolod, který používáme je klasický hloubkoměr Raymarine. Je zajímavé a nesmírně stresující, když najednou třeba uprostřed Biskajského zálivu, kde má být hloubka kolem 4 km začne echolod ukazovat postupně až 20m a stále klesá, zapnete tedy druhý echolod a ten ukazuje stejný nesmysl. Tento stresující fakt se nám čas od času stává. Když je to uprostřed Biskaje nebo Atlantiku, dvakrát pro klid změříte polohu a vypnete ty pitomé přístroje, ale když plujete docela blízko třeba kolem Madeiry, kde jsou hloubky kolem 300m a najednou se oba echolody zblázní a jdou až na půl metru je těžké zůstat klidným. Nejednou jsem otáčel o 180° pod plnými plachtami… Nakonec se ukázalo, že je to planý poplach přístrojů. Když tu a tam konzultuji tento fakt s ostatními jachtaři mají většinou podobné zkušenosti. Může to být způsobenou buď velkou rybou nebo hejnem ryb, případně výrazně rozdílnou teplotou vody v větších hloubkách, planktonem nebo také tím, že příď lodě naráží na vlny v takovém úhlu, že se občas dostává vzduch pod čidla echolodů. Čemu, pak ale máte věřit? V oblastech , kde plujeme poprvé / což je pořád / si dáváme, vždy velký pozor.

Slavná zátoka Wallilabou na ostrově Saint Vincent, kde se točili Piráti z Karibiku nesedí elektronické mapy vůbec a vy dle přístrojů kotvíte asi 150m nad hospodou v kopci. Stejně tak navigačně velmi náročné ostrovy Los Roques ve Venezuele v elektronických mapách neodpovídají skutečnosti a spoléhat se na ně je nemožné.

Oproti tomu stará dobrá Evropa je téměř bez chybičky. V Anglii si najdete i číslo mola. Ovšem plujete-li do Belgického přístavu Blankenberge, kde neustále bagrují vjezd a podaří se vám to za odlivu z ponorem 2m ani přístroje Vám nepomohou. Cestu vám klikatě ukazují přístavní dělníci tak, aby jste minuly naštěstí písčité mělčiny. Daleko problematičtější jsou oblasti, kde je silný proud jako je plavba do nádherného Portugaského Porta. Je zapotřebí plout za přílivu proti řece Rio Douro. Příboj se rozbíjí o skaliska pár desítek metrů od Vás a proud unáší loď rychlostí až 5 kn. Tam čas na otočení lodě prostě není. Navíc nelze plout přímo ve vyznačené dráze, ale musíte z plavební dráhy trošku vybočit do oblasti, kde je více vody.To , že je v některých místech jen 1,6m pod kýlem moc klidu nedodá. Fakt je, ale ten, že právě v těchto oblastech jsou elektronické mapy obrovským pomocníkem a pokud funguje echolod, který vidí před lodí je to nesporně další plus. Ovšem na nic nelze spolehnout 100% a o tom Vás přesvědčují všude přítomné vraky lodí.

©2011 - 2017 Blue Thunder